Takže co jako. Nemám čas. Nic nefotím. Ani se mi nechce. Ale tak zase něco bych si napsala. Jen tak... takové menší ublognutí... takto uprostřed týdne... inspirace nulová a hlavně z vlastní iniciativy toho teď píši víc o Evropské unii než o nějaké povrchní kosmetice. Ještěže jsme v Česku a kopírování článků a opisování během písemek je běžná záležitost, za kterou se není třeba stydět. A tak jsem to opsala od Bezegy...
Je zvláštní, jak se člověk mění v čase a prostoru. Kdysi dávno jsem chodila na gymnázium, ráno jsem si napatlala makeup - odpoledne smyla a tím to asi tak skončilo. Nějaká denní úprava se moc nevedla. Krom toho... já byla taková ta dívenka, která s kluky lezla po stromech, prolézala kanály a schovávala se v jeskyních... a když už jsem se pak s kluky nekamarádila, tak jsem byla za intelektuálku, která si ve volném čase pouze a jedině čte, takže jako chápejte, že makeup jsem moc neřešila. A vlastně si asi nepamatuji ani jedinou spolužačku, která by si nosila na záchod pudřenku.
Jo pak na výšce už to bylo jiné. Co si tak pamatuji, občas se někdo u zrcadla na záchodě našminkoval. Nic složitého, nic náročného, ale tak jistá snaha o úpravu zevnějšku tam byla. Paradoxně... já jsem se tomu vyhýbala. V té době sice mé akné dosahovalo vrcholu, ale nejsem si jistá, za co jsem se vlastně styděla víc. Za akné? Nebo za to, že to akné musím překrývat makeupem? Zpětně mi to přijde směšné. Nedospělé. Naivní... stejně každému muselo být jasné, že akné mám a že na něm mám makeup. Takže pokud jsem se chtěla upravit, musela jsem být na záchodě sama. Což věřte mi, že na škole masových rozměrů to není až tak jednoduchá záležitost.
A dneska? Asi jsem vyrostla. Nedělá mi problém v tramvaji vytáhnout pudřenku, zkontrolovat si řasenku a přepudrovat. Klidně si před plnou kanceláří zkontroluji a nanesu znova rtěnku. Nosím s sebou pohotovostní taštičku: makeup/pudr, rozjasňovač, tvářenka/rtěnka v tubě, rtěnka, rtěnka, rtěnka, balzám na rty, lip stain, tuhý parfém a máslo na nehtovou kůžičku - tak to je moje současná (ta nejsoučasnější právě dnešní) výbava. (Ovšem neptejte se mě, proč s sebou nosím šest produktů na rty a ani jeden na oči.) Občas to zajde tak daleko, že z dvaceti minut strávených v kavárně u šálku čehokoliv strávím osm minut malováním. A někdy dokonce se někoho zeptám (samozřejmě známého), jestli náhodou nemám moc tvářenky. Rozmazané stíny. Rtěnku na zubech. Občas se kontroluji jen tak. Pro radost nebo z nudy. A když ráno nestíhám, klidně se domaluji v autobuse směr Praha.
No jo, ale v čem je vlastně ten rozdíl? Ve věku! V možnostech! Ve znalostech! V sebevědomí! Zvykla jsem si, že lidé na mě koukají. Ale většinou je to každému jedno. A mně je zase jedno, že mě někdo má za povrchní fiflenu. Vím, že taková nejsem a s prominutím... názory ostatních mi můžou být ukradené. A čím jsem starší, tím víc ukradené mi to je. A také jsem s nabývajícím věkem začala zastávat názor, že žena upravující se v kapesním zrcátku je tajemná. Svá. Přitažlivá a sexy (ale takovým jemným způsobem, kterého odhaleným výstřihem nedosáhnete). A nejsem jediná, kdo si to myslí, naposledy mi kamarád do ouška zašeptal, že se mu strašně líbí, když si upravuji rtěnku. A že bych to měla dělat častěji, jen tak... aby měl na co koukat.
Přečetla jsem si i komentáře u Bezegy, takže jako... mi to tady ani nekomentujte, všechno už bylo řečeno (dělám si srandu, komentujte, komentáře mě strašně baví a vlastně je to ten jediný důvod, proč nějaké články píšu... chci si přečíst komentáře). I když tedy nechápu jedno... v té diskuzi se objevil i názor, že něco by mělo zůstat veřejnosti skryto. Tak to každopádně, ovšem v dnešní době facebooků, osobních blogů a jiných sociálních sítí mi to přijde zvláštní... je prostě spousta věcí, které by měly zůstat skryty v soukromí, a úprava makeupu na veřejnosti patří mezi ta nejmenší zla. Jako jasně, všeho s mírou a není třeba do zrcátka koukat každou půl hodinu. Ale jinak? Nestyďte se vytáhnout svá zrcátka a příruční kosmetiku... a nestyďte se za to, že chcete vypadat hezky. Vlastně ani nevím, co jsem tímto článkem chtěla říct. Asi nic... tak vám alespoň ukážu tu svoji kosmetickou taštičku, ať víme, na čem jsme. Nebo přesněji: ať víte, na čem jsem já.